Klášter Panny Marie - historie
Klášter v Nové Říši je poslední založený premonstrátský klášter na Moravě. Původně byl založen jako klášter panenský a sloužil pro sestry premonstrátky. Podle tradice jej založil roku 1211 moravský pán Markvard z Hrádku se svojí chotí Vojslavou, kteří sídlili nedaleko na Červeném Hrádku. Na tomto místě se nyní nachází obec Červený Hrádek a po bývalé tvrzi již nejsou téměř žádné stopy. Dle jedné legendy nechal Markvart klášter postavit na základě svého slibu jako díky za to, že se vrátil z válečné výpravy živ a zdráv. Toto dokazuje i Markvartovo vyobrazení v plné zbroji jako vojevůdce s latinským nápisem: „Marquardus de Hradek fundavit 1211 Victor ipse morte victus obiit – Deo Deipaarae et Norberto ex voto.“ Což v překladu znamená: „Markvart z Hrádku, založil 1211 vítěz sám smrtí přemožen umřel – Bohu, Boží Rodičce a Norbertu dle slibu.“ Na druhém obrazu je vyobrazena jeho choť Vojslava v bohatém kroji. Oba obrazy zakladatelů pocházející z 2. poloviny 18. století od Lukáše Krackera dodnes visí na chodbě konventu. Přesné datum založení kláštera není známo. Ale podle výročních modliteb a bohoslužeb za zakladatele, které se konají každoročně 29. ledna je možné toto datum považovat za den založení. Markvart totiž umřel 24. října 1220 a Vojslava 18. března 1221.
Odkud první sestry premonstrátky do Nové Říše přišly není známo, ale pravděpodobně to bylo ze Křtin, nebo spíše z premonstrátského kláštera z Kounic u Brna. Celou kanonii spravoval probošt ze Zábrdovických řeholníků. Klášter byl velmi bohatý, protože příchozí řádové sestry pocházely většinou z bohatých rodů a přinášely sebou věnem velké jmění.
Doba rozkvětu ale byla několikrát přervána různými nepokoji, válkami i požáry. Roku 1423 a 1424 byla Nová Říše zpustošena husitskými vojsky a klášterní majetek zabrán a rozkraden. Dle jedné pověsti byly panny na útěku zahnány do rybníka, v němž utonuly. I když se zbylé sestry snažily znova obnovit klášterní život, tak v roce 1430 byla klášteru zasezena největší rána. Prokop Holý se svými vojsky celý klášter úplně srovnal se zemí. Několik sester spolu s proboštem našli útočiště v nedaleké Telči v klášteře sv. Ducha. Další války a plenění a vláda nekatolické šlechty vedla téměř k marnému boji o existenci kláštera. Snaha o jeho obnovu vedla k velkému zadlužení a rozprodávání mnohých statků, aby bylo aspoň na nejnutnější opravy. Klášteru se začalo dařit lépe až po roce 1562, kdy po mnoha stížnostech k zemskému soudu kvůli neustálému utiskování husitské a protestantské šlechty i samotného Zachariáše z Hradce který měl klášter chránit, bylo klášteru vyhověno a sám císař František I. si vzal klášter pod ochranu. Ženský klášter ale pomalu vymíral a nové sestry přijít nechtěli, zvláště kvůli těžkým poměrům a nelehké době. Tuto dobu si lze představit třeba z dopisu opata Kašpara novoříšskému proboštu Urbanovi, ve kterém se píše, že v Jihlavě křtil po dvaceti letech jedno katolické dítě. Po smrti probošta Urbana odjela z kláštera i poslední sestra Anna Černovická z Kačova do premonstrátského kláštera v Chotěšově v Čechách. Stalo se tak v roce 1596. O opuštěný klášter se pak staral generální vikář ze Strahova spolu s opatem Zábrdovickým, kteří jmenovali novoříšské probošty.
Postupně se rodila myšlenka převést ženský klášter na mužský. Proto již roku 1582 a pak i v roce 1634 složilo několik Zábrdovických řeholníků sliby pro Novou Říši. Kvůli válečným nepokojům ale byly tyto snahy zmařeny. Až 16. května 1641 na svátek nejsvětější Trojice bylo do Nové Říše uvedeno 8 řádových kněží ze Zábrdovického kláštera. Tím byl klášter definitivně proměněn na klášter mužský. Začátky jejich působení ale byly oslabovány trvající třicetiletou válkou. 1645 přitáhli do Nové Říše Švédi a klášter, městečko i okolí znovu vyplenili. I přes nepřízeň neustálých válek, pohrom, neúrody, i vysokých daní, kvůli kterým žil klášter v neustálé finanční tísni se řeholní bratři v čele s proboštem Matoušem pustili do velkého díla. Na místě starého sešlého chrámu začali budovat novou stavbu, která byla započata roku 1677 za přispění četných dobrodinců. Těsně před ukončení celé stavby roku 1683 ale v městečku vypukl oheň, který strávil 17 domů, klášter i kostel a klenba téměř hotového kostela se zřítila. Zázrakem byl zachráněn v jedné klášterní cele obraz Bolestné Panny Marie visící na konopném laně, i když vše okolo zcela shořelo. Tento obraz dodnes visí v kostele v boční kapli. I přes tuto ránu se bratři dali s novou neúnavnou energií znova do práce. Chrám byl tak dokončen roku 1688, ale na vnitřní výzdobě se ještě pracovalo několik let.
27. prosince 1733 bylo proboštství povýšeno na opatství a prvním novoříšským opatem se stal tehdejší probošt Augustin. Druhým opatem byl zvolen všestranný novoříšský rodák Josef Bernard Pelikán, kterému vděčíme za vznik mnohých staveb. Za jeho působení vznikla mimo jiné Kaplička V Lipách, či fara v nedaleké Staré Říši. V roce 1800 bylo v Nové Říši zřízeno gymnázium a šlechtický konvent. Mnoho žáků ale na studiích vydržoval samotný klášter, a proto kvůli válkám a neustálé finanční tísni, bylo další vydržování studentů již nemožné, atak muselo být gymnázium již po osmi letech zrušeno. Roku 1802 byla započata stavba nové prelatury, ale roku 1813 postihl celou Novou Říši strašlivý požár. Požár zničil nedostavěnou prelaturu, chrámovou střechu i věže, ale shořela i část vzácné knihovny i farní matriky. Kvůli náročným opravným pracím se klášter musel znova zadlužit a z dluhů se dostal až v roce 1844.
Avšak pokojný rozkvět překazila nová vlna pohrom. Po atentátu na říšského protektora Heydricha došlo v květnu 1942 k přepadení kláštera jednotkami SS a klášter byl proměněn na středisko organizace Hitlerjugend. Jedenáct premonstrátských bratří bylo zatčeno a byli převezeni k výslechu do Kounických kolejí v Brně. Tři novicové byli poté propuštěni, ale ostatní byli převezeni do Osvětimi, kde pět z nich našlo smrt. Dva byli usmrceni injekcí, jeden v plynové komoře, další zemřel na úplavici a nejmladší z kněží Siard Nevrkla byl ubit lopatou. Zbytek komunity byl v srpnu 1943 převezen do Buchenwaldu a Dachau kde se dožili konce války. Po návratu přeživších do kláštera však přišla další rána. V roce 1950 měli být v klášteře údajně nalezeny ukryté zbraně a kněží byli pozatýkáni a obviněni z velezrady a špionáže. Byla to jen ospravedlňující zástěrka cílené likvidace řádových komunit. V tomto vykonstruovaném procesu byl tehdejší opat Machálka odsouzen k 25 letům vězení a i ostatní bratři dostali dlouhé nespravedlivé tresty. Klášter byl zcela uzavřen a veškerý majetek byl zabaven. Na čtyřicet let se z kláštera stalo vojenské skladiště. Teprve 1. Března 1991 byly zchátralé a zdevastované budovy navráceny zpět řádu...
zdroj: stránky kláštera Nová Říše , a výroční brožurky kláštera