• Jakub Jan Ryba

Pokrokový učitel, hudební skladatel, hudebník, regenschori, spisovatel, vlastenec, člověk s velkým talentem a nadáním, se snahou posunout tehdejší společnost kupředu.

Jakub Jan Ryba se narodil 26. října 1765 v Přešticích jako druhorozený Jakubu Janu Rybovi a jeho ženě Rosálii. Pocházel z početné rodiny, ve které byli otec i matka kantoři. V roce 1770 se rodina přestěhovala do Nepomuku, kde otec získal místo učitele a varhaníka. U mladého Jakub Jan Ryby se již od raného mládí projevovalo hudební nadání. Hrál na několik hudebních nástrojů, na klavír, housle, violoncello a varhany. Současně také zpíval v hudebním sboru. Školní docházku neměl moc v lásce. Nelíbil se mu vzhled školy a třídy, kterou navštěvoval, ale také učitel s jeho špatným vztahem k dětem. Nespravedlivé tresty a nadávky od učitele se zajisté podepsaly na Rybově duši. Svůj pozdější kantorský život se snažil být opakem učitele, kterého v mládí poznal. Prosazoval novátorský přístup ve vzdělávání a také k osobě učitele.

V roce 1780 odešel do latinské školy do Prahy, která mu dala vše potřebné ve vzdělání a k růstu osobnosti. Zde pilně četl, komponoval, opisoval si noty a cvičil na housle. Na pražských studiích se seznámil s pokrokovými myšlenkami v pedagogice a stal se nadšeným přívržencem josefínských reforem. Nespokojil se pouze s povrchními poznatky a vědomostmi, ale snažil se pronikat k podstatě jevů. Otec nemohl soustavně syna podporovat na studiích. Když ve škole v Nepomuku se uprázdnilo místo učitele, otec apeloval na syna, aby se o místo ucházel. Pedagogem v Nepomuku byl necelý rok a poté odešel do Mníšku pod Brdy, kde jeho strýc, učitel Josef Jakoubek, potřeboval školního pomocníka. Rybovi se bídné místo školního pomocníka vůbec nelíbilo a byl z něj rozčarován. Pomocníka vykonával 17 měsíců. Během doby v Nepomuku a Mníšku pod Brdy se nadále sám vzdělával.

Z Mníšku pod Brdy odchází v roce 1788 do Rožmitálu pod Třemšínem. V místní škole onemocněl učitel a Ryba byl ustanoven jeho zástupcem. Od 11. února 1788 působil zde jako zastupující učitel a 23. května 1788 byl definitivně přijat krajským školním komisařem za učitele v Rožmitále pod Třemšínem. Předchozí učitel Ondřej Poddaný si za 14 let působení na škole neobstaral dokument potvrzující učitelskou způsobilost. Doba, ve které žil Jakub Jan Ryba, tedy konec 18. století a začátek 19. století, byla v počátcích moderního školství, které známe dnes. Stát věnoval školám velmi malou pozornost, nižší školství (např. rožmitálské) bylo řízeno církví. Do řízení také zasahovala města a panství. Stav škol byl tedy úměrný zájmu těchto institucí. Špatná byla i docházka dětí do školy (při nástupu Ryby docházelo 67 dětí z cca 300). Panovala nekázeň, hrubost a jiné nespolečenské prohřešky. Jednotná metodika výuky neexistovala. Učitel toho moc tehdy vědět nemusel, stačilo, když byl hudebníkem a mohl učitelství provádět jako vedlejší činnost. Vyučovat mohl i vojenský vysloužilec, který byl zároveň muzikantem. Od dob osvícenských reforem se metodika výuky a kvalita nižšího vzdělání postupně zlepšovala. Není lehké si představit, jaké příkoří museli tehdejší „pokrokovější“ učitelé překonávat při formování nových způsobů výuky. Počátky moderního školství procházel i Jakub Jan Ryba.

V Rožmitále pod Třemšínem byl přijat příznivě, ale po čase narazil na překážky a odpor jak místních lidí, tak faráře Kašpara Zachara. Farář odsuzoval reformy, které vymaňovaly školu z vlivu kostela. Farář Rybovi škodil a pomlouval ho u lidí a vrchnosti. Spory nakonec skončily zásahem nadřízených úřadů, které shledaly, že Ryba má pravdu a pomluvy jsou jen výmysly. Oporu nacházel v rodině a u hospodářského ředitele Jana Tichého. Na počátku roku 1800 nastoupil nový hospodářský ředitel Prokop Pokorný, který Rybu neměl v oblibě, a strpčoval mu život. Prokop Pokorný nedokázal vystát studovaného, inteligentního a nebojácného učitele. Ponižoval jej, nařkl ho ze špatného chování a zanedbávání školních povnností. Ryba se z těchto nařčení ospravedlnil u nadřízeného školního úřadu. Nepřátelství Pokorného, posléze i městské rady a rožmitálských občanů dohnalo 8. dubna 1815 Jakuba Jana Rybu k sebevraždě v lese u hájovny na Štěrbině za vsí Voltuší. Můžem se jen domnívat, že Ryba ztratil víru ve spravedlnost, přátelství, ve vlastní filozofii. Zůstává k zamyšlení, že člověk nadevše milující svou rodinu ji dobrovolně opustil.

Byl strůjcem změn ve výuce a v nazírání společnosti na potřebu kvalitních a disciplinovaných lidí, které nadcházející doba vyžadovala (přechod od feudalismu ke kapitalismu). Patří k lidem, kteří horlivě a s nadšením připravovali nástup národního obrození. Podoba Jakuba Jana Ryby je dodnes neznámá. Obrázek v horní části článku je pouze idealizovaná podoba nakreslená v roce 1895 Gustavem Ptákem.