• Ing. František Lízl

Jméno Františka Lízla je spjato s historií rožmitálského odboje za 2. sv. války. Na jaře roku 1939 založil v Rožmitále pod Třemšínem odbojovou skupinu, která později dostala název Rudá stráž.

Narodil se 16. července 1913 v Domoušicích na Rakovnicku. Část života prožil v Praze. Vystudoval vinohradskou reálku (reálka = sedmiletá střední škola, která je zaměřená na přírodovědné obory). Následovalo studium na Českém vysokém učení technickém v Praze. Prvý rok studoval obor Architektura, ale poté přešel na obor Lesní inženýrství, které bylo jeho srdci bližší. Po promování nastoupil vojenskou službu. Absolvoval školu pro vojenské důstojníky. Dne 30. dubna 1939 byl demobilizován jako podporučík dělostřelectva. V daném roce nastoupil jako lesní inženýr na arcibiskupský velkostatek v Rožmitále pod Třemšínem. Ubytován byl ve stejném domě, ve kterém se před sto lety narodila a žila Bohuslava Čelakovská-Rajská.

Byl velmi příkladným lesníkem, měl rád přírodu, četl zahraniční odbornou literaturu, vzhlížel ke svému předchůdci Karlu Danielu Gangloffovi, zajímal se o rybářství. Nesouhlasil s okupací tehdejšího Československa. A právě proto se aktivně zapojil do odbojové činnosti. Zprvu v odbojové skupině záložních důstojníků (součást Obrany národa), později založil odbojovou skupinu v Rožmitále pod Třemšínem. Ve Voltuši (obec 2 km JZ od Rožmitálu pod Třemšínem) později vznikla další odbojová skupina pod vedením Jaroslava Pompla a Aloise Hovorky. Mezi roky 1941 a 1942 se tyto skupiny sjednotili pod již zmíněným názvem Rudá stráž. Velitelem byl zvolen Ing. František Lízl, Jaroslav Pompl a Alois Hovorka se stali jeho zástupci. Rožmitálský odboj posílil i důstojník sovětské armády Sergej Pavlovič Gvezděněv, který utekl při transportu z německého zajetí. Za těchto dob vzniklo na Třemšínsku několik partyzánských bunkrů, ve kterých se početná skupina skrývala. Zapojeno bylo i několik místních obyvatel (např. hajní, nebo lesní zaměstnanci). Bohužel, jak to někdy bývá, lstí a zradou byla skupina prozrazena.

Dne 22. října 1944 objevil u Radošic jeden člověk, který byl na honu, partyzánský bunkr a s nálezem se pochlubil. Netrvalo dlouho a zpráva se dostala i do nesprávných rukou. Bunkr byl gestapem zlikvidován. V následujících dnech do oblasti z Klatov zamířily speciální oddíly pro boj s partyzány. Odbojová skupina byla včas informována a většina odešla směrem k Orlíku a na Vysočinu (spojit se s jiným odbojem). Část zůstala ukryta v Rožmitále pod Třemšínem u lidí, kteří jim pomáhali. V listopadu 1945 se na Rožmitálsku objevili dva parašutisté, kteří se vydávali za příslušníky československé armády a chtěli navázat kontakt s odbojovou skupinou. Františkovi Lízlovi se doneslo, že jsou to příslušníci gestapa, Ladislav Štěpánek a Jaroslav Panenka. Nabádal své věrné, aby s nimi kontakt nenavázali. K setkání došlo i přes jeho varování. A následující kroky vedly i k odhalení úkrytu Františka Lízla.

V noci v 1:30 18. ledna 1945 byl dům úkrytu přepaden a František Lízl zajat. Výslech byl proveden na zámku v Rožmitále pod Třemšínem, Ing. Lízl vše popíral. Následoval výslech v Příbrami spolu se zadrženými při kontaktování domnělých parašutistů. To vedlo ke stejnému výsledku. Následoval převoz do Klatov, který se stal pro Ing. Františka Lízla osudný. U železničního přejezdu u obce Hudčice vyskočil František Lízl z automobilu a vrhl se rovnou pod jedoucí vlak. Stalo se tak časně ráno dne 19. ledna 1945. K činu jej mohlo vést jediné, za žádnou cenu nikoho neprozradit. Právem se mohl obávat výslechů v Klatovech.