Historie kláštera

        Klášter byl založen zřejmě roku 1231 a pojmenován po své přemyslovské zakladatelce princezně Anežce. Vyrůstal v existující struktuře Starého Města a to v době rozkvětu hospodářského a kulturního vzestupu českého státu a v počátcích gotické kultury u nás. Areál se původně skládal z většího kláštera klarisek a méně významného kláštera menších bratří, který později zanikl.

        Architektura kláštera byla ovlivněna především dvěma okolnostmi. První byla, že jeho zakladatelka byla z královského rodu, a měla tedy k dispozici velké finanční prostředky i politický vliv, a druhým faktem bylo to, že sama princezna Anežka byla vychovávána v klášterech, proto dobře znala tento způsob života.

        Vzájemná skladba klášterních budov poukazuje na vliv dispozic cisterciácké burgundské architektury, která byla před polovinou 13. století rozšiřována po celé střední Evropě. Zároveň bylo pro první etapu typické míšení pozdně románských a gotických prvků především v kostele sv. Františka. Po smrti sv. Anežky bohužel skončila doba rozkvětu a význam celého kláštera postupně upadal. Po polovině 16. století byly klarisky vyhnány a objekt připadl přibližně na sedmdesát let dominikánům. Až poté byly klarisky do chátrajícího kláštera násilně navráceny, kde se ale zničené budovy dočkaly jen částečných barokních úprav. Klášter byl jako jeden z prvních na počátku roku 1782 zrušen. Celý komplex se proměnil na sklady, dílny a byty pro chudinu. Naštěstí před demolicí v rámci „asanace Starého Města“ byl zachráněn díky úsilí jednoty pro obnovu kláštera blahoslavené Anežky. Poté byl od roku 1963 zrekonstruován pro potřeby Národní galerie.

Anežský klášter

Anežský klášter

          Náhrobek sv. Anežky České                    Pohled do Svatyně Salvátora (r. 1943)

 Text a foto převzato z knihy Anežský klášter v Praze (Doc. Soukupová H.).