Příbramská Svatá Hora je barokní komplex, který se řadí mezi nejvýznamnější a nejstarší mariánská poutní místa v České republice.

Dnes poměrně rozsáhlý areál vznikl rozšířením menší kaple založené počátkem 16. století. Její založení je opředeno několika různými pověstmi a nelze určit přesné datum vzniku. Kaple byla velice prostá a od počátku zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie.

V 16. století, kdy na Svatou Horu byla přenesena soška Panny Marie s Ježíškem se postupně začal zvyšovat zájem lidí o toto místo. Kaple vlivem času i povětrnostních podmínek značně chátrala a bylo potřeba přestavby. Zázračným uzdravením poustevníka Jana Procházky se zájem o poutní místo ještě zvýšil. Správa nad Svatou Horou byla předána březnickým jezuitům, kteří o kapli pečovali a především šířili slávu Svatohorské Panny Marie .

Tehdy byl na návrh architekta Carla Luraga a jezuity P. Benjamina Scheyera komplex rozšířen do podoby jakou známe dnes. Na stavbě a výzdobě se podíleli kromě měst a umělců také poutníci, kteří na Svatou Horu přinášeli všemožné dary. Areál je tvořen dvěma částmi - svatyní na vyvýšené terase a ambity s osmibokými kaplemi v každém rohu.

V roce 1732 byla soška Panny Marie Svatohorské korunována zlatou královskou korunkou. V té době byly klenby ambitů pokryty malbami znázorňujícími různé nehody, neštěstí a nebezpečí, při nichž Panna Marie Svatohorská zasáhla a neštěstí odvrátila.

V roce 1905 byla Svatá Hora po rozsáhlých opravách pod správou redemptoristů povýšena papežem Piem X. na "baziliku menší". Na Svaté Hoře v roce 1978 vypukl ničivý požár a značná část kláštera a severního ambitu včetně věže byla poničena. Převážná část následků požáru byla opravena. V areálu jsou restaurátorské práce prováděny i v současné době.

Od roku 1990 je Svatá Hora opět pod správou Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele (redemptoristů) a těší se návštěvám z celého světa.