K pohybu ve virtuální prohlídce slouží ovládací panel, umístěný vespod okna s virtuální prohlídkou. Tlačítkem plus je možno scénu přiblížit, tlačítkem minus naopak oddálit. Kliknutím do obrazového pole lze automatický rotační pohyb zastavit a opětovně spustit tlačítkem play. K zastavení pohybu prohlídky slouží rovněž tlačítko stop. Tlačítko s obrázkem šipka a number způsobí viditelnost (resp. neviditelnost) aktivních bodů, díky kterým se lze přesouvat mezi jednotlivými prohlídkami. Body s čísly návštěvníka nikam nepřesunou, pouze ukazují, že tato místa mají popisek níže pod virtuální prohlídkou.

Most ve městě Luo-jangu v provincii Fu-fien s 300 pilíři z černého mramoru, který je vypodoben na východní stěně, dosud stojí, jeho jméno zní „Wan-an” (Deseti tisíckráte mír), je 540 metrů dlouhý a pouze 0,6 metru široký. Byl postaven v letech 1053-1059 přes mělké koryto řeky, ústící do Jihočínského moře. Ve skutečnosti nemá 300, ale 41 pilířů, stojících na kamenné hrázi pod vodou.

Na západní stěně je obloukový most, jehož konstrukce působí dojmem římského oblouk, mohutnějšího než byl čínský. Krajina připomíná Alpy a dlouhosrsté kozy, pasoucí se na svazích, jsou domovem tamtéž. Také zde posloužila jako předloha ilustrace z knihy o Číně, kterou zřejmě již tehdy omylem zaměnili za alpský obrázek. Čínské jsou pouze skupinky poutníků na oslech a vojáci v typických mandžuských helmách na mostě.

Výklenky okolo oken a dveří lemují lunety inspirované malbami na čínském porcelánu. Kvetoucí větévky, kočka trhající uloveného ptáčka, zlatý bažant, váza s květinami a podobně patří do námětového okruhu „květiny a ptáci“, který byl v čínském malířství oblíbený a často skrýval blahodárné jinotaje. Například opice s broskví asociuje příběh o opičím králi, který se vypravil na hostinu nebešťanů a přejedl se broskví nesmrtelnosti. Siluety hor ve spodním pásu připomínají formátem i černobílým zbarvením čínské krajinomalby. Avšak exotické dřeviny s plody připomínají spíše kresby z naučných rostlinopisů. S čínským uměním nesouvisejí ani psí miláčkové Clarissa, Zephyr, Hadrifax či Agátin, kteří zřejmě patřili zdejšímu panstvu.

Centrem této nástropní malby je ženská postava, na níž dopadá paprsek božské milosti. Třímá žezlo a zářící osmicípou hvězdou nad hlavou je charakterizována jako vtělení rodového génia. Do jejího klína sype bohyně Štěstěna z rohu hojnosti své dary: mitru, přílbu, korunu i papežskou tiaru. Vedle putto pozdvihuje řád zlatého rouna, po němž Václav Vojtěch ze Šternberka dlouho toužil. Průvodkyněmi ústřední postavy jsou ženské personifikace tří teologických ctností – Víra s přílbou, kalichem a deskami Desatera, Láska obklopená dětmi a nejníže umístěna Naděje s kotvou.

Štukatura s motivy delfína a salamandra má jen stěží vztah k programu výzdoby sálu. Vytvořila však opět pole pro další malby. Jejich smysl ale zůstává poněkud problematický. Jen dívčí postava s pyramidou, klasickým symbolem věčné slávy a pověsti, má zřejmě vyjadřovat rodovou slávu.

Text byl převzat z informačních tabulek přímo na Zámku Troja.