K pohybu ve virtuální prohlídce slouží ovládací panel, umístěný vespod okna s virtuální prohlídkou. Tlačítkem plus je možno scénu přiblížit, tlačítkem minus naopak oddálit. Kliknutím do obrazového pole lze automatický rotační pohyb zastavit a opětovně spustit tlačítkem play. K zastavení pohybu prohlídky slouží rovněž tlačítko stop. Tlačítko s obrázkem šipka a number způsobí viditelnost (resp. neviditelnost) aktivních bodů, díky kterým se lze přesouvat mezi jednotlivými prohlídkami. Body s čísly návštěvníka nikam nepřesunou, pouze ukazují, že tato místa mají popisek níže pod virtuální prohlídkou.

Stěnu proti oknům plní panorama města Ayutthaya, k němuž po meandrující řece plují slavnostně vyzdobené veslice. Jde o jediný námět v těchto komnatách, který není čínský: původní rytina je z knihy Cesta do Siamu (1686), odkud jí do obrazové studie o historické architektuře převzal J.B.Fischer (1721).

Na východní stěně je vyobrazena horská krajina, kde homolovitá skaliska protíná přímý viadukt Čchin-tao. Smělá dřevěná stavba, spojující provincii Šen-si se západním Sečuánem, byla zbudována již před naším letopočtem za dynastie Čchin (odtud název).

Čtveřici výrazně odlišných krajin uzavírá pagoda mezi okny. Tyto věže stávaly v závěru buddhistických klášterních areálů a ve svých základech ukrývaly relikvie, sútry a podobně. Tato pagoda stála před hradbami města Sing-fi-čenu na severu Číny. Původní předloha je z cestopisu holandského mořeplavce Jana Nieuhoffa z roku 1665.

Na stěně západní je vyobrazen most mezi Fu-čou a Nan-tchaj, jejž najdeme ve Fischerově knize. Plochá říční hladina s evropskými plachetnicemi, která je rozčleněna dvěma diagonálně vedenými mosty a zdařile odvedena do dáli, kontrastuje s horskou krajinou na protější stěně.

Nástropní malbu v této místnosti provedli Marchettiové. Nástěnné malby čínských krajin vznikly později a jejich autor není znám.

V nástropní fresce lze stěží hledat společnou ideu. Ve vrcholu je kotouč, z něhož vycházejí paprsky vějířovitě se rozvíjející po celé ploše. Nahoře vykračuje červeně oděna postava a úzkým kopím zasahuje do prsou padající ženskou postav, ztělesňující zřejmě tureckou moc. Ta si přidržuje turban klouzající jí z hlavy, z níž se už smekla koruna. Druhou korunu ještě svírá v ruce. Na oblačném pásu sestupuje Mars k nahé Venuši ověnčené květinami, ale prchající ženská postava mezi nimi nemá jasný význam. V levém horním rohu je růžově oděná žena, kolem jejíhož pasu se vine bílý pás se slovy „CASTIGO CORPVS MEVM” (Krotím své tělo) – je to tedy zřejmě zosobnění Cudnosti, což vyjadřuje i zapuzený amorek, slétající směrem dolů. Vlevo pod Martem sedí stařec s knihou a za jeho rameny se tyčí trojhlavý emblém se třemi zvířaty – lvem uprostřed a vlkem a psem po stranách. Význam ostatních figur lze stěží rozpoznat.

Malby v podélných polích rovněž nemají pro nás jasný obsah. Zřetelnější je jen ta, která je proti oknům. Vavřínem ověnčený muž na ní páchá sebevraždu, k níž byl zřejmě dohnán výčitkami svědomí. Výčitky svědomí ztělesňuje trojice fúrií s hady ve vlasech, které na něho útočí metlou, hadem a pochodní.

Text byl převzat z informačních tabulek přímo na Zámku Troja.