Zelený salon, opět vyzdobený malbami Dominika Dvořáka, sloužil jako malá konferenční místnost. Sbírka grafických listů na stěnách, mnohdy kolorovaných, tzv. vedut, zachycuje pohledy na nejrůznější římské stavby (fontána di Trevi, Piazza del Popolo, Piazza Novona etc.) Vesměs je jejich autorem významný italský rytec a grafik Francesco Morelli.

Zdejší grafická sbírka dává nahlédnout do způsobu, jakým byla vyzdobena většina zámeckých pokojů za Valdštejn-Vartemberků. Hrabata se přes své vleklé finanční těžkosti vášnivě věnovala sbírání italských grafik, vedut a vlastnila rozsáhlou sbírku horské krajinomalby. V pokojích navíc visely portréty významných vojevůdců (Wellington, Radecký, Kutuzov) a kopie obrazů předních evropských malířů (Tizian, Corregio, Michelangelo).

Grafické listy vedle dveří do modrého salonu pak zachycují vedle různých vídeňských scenérií i Uhelný trh ve Vídni, kde se nacházel palác Valdštejn-Vartemberků.

Nábytková souprava opět reprezentuje styl druhého rokoka, které je charakteristické pro první třetinu 19. století a znamenalo vědomý návrat k původnímu tzv. prvnímu rokoku (umění na dvoře Ludvíka XV.) Druhé rokoko se projevilo zejména v nábytku a stylu odívání. Typický byl pro něj soulad barev tapet se vzory čalounění sedacího nábytku (což zde nemohlo být dodrženo z důvodů existence cenných nástěnných maleb).

Za povšimnutí stojí i podlahy. Téměř ve všech místnostech zámku se zachovaly původní vesměs z 18. nebo počátku 19. století. Každá místnost má jiný parketový vzor. Zde je složený ze dřeva švestky, javoru a finského dubu.

Při pohledu do následující místnosti se naskýtá průhled šňůrou jednotlivých pokojů, které jdou v jedné ose za sebou, takže je vidět až na samý konec zámeckého křídla - tzv. enfiláda.