Zámecká, velká jídelna je spolu s audienčním sálem hlavní reprezentační prostorou prvního patra zámku. Do jídelny mohli hosté vstupovat protějšími dveřmi přímo ze sousední předsíně, která byla jakýmsi čekacím předpokojem pro šlechtické přátele, jak Trauttmansdorfů, tak Valdštejn-Vartemberků. Dveře v levém rohu pak vedou do přípravny jídel, odkud sloužící přinášeli hotové pokrmy a servírovali je na stůl. Jídelna se ovšem nepoužívala ke každodennímu stolování, sloužila pouze pro významné příležitosti. O tom svědčí i sbírka porcelánového nádobí, které ještě v 18. století bylo vysoce ceněným, luxusním a podle toho také náležitě drahým artiklem. Porcelán byl po dlouhou dobu používán jen jako ozdoba, kterou dával majitel na odiv svoji zámožnost. Buď mohl být vystavený přímo na stole nebo v přilehlých příbornících.

Velká jídelna je jedna z mála místností na zámku, jejíž původní interiér se do dnešní doby zachoval v téměř nezměněném stavu. Štuková výzdoba stropu je dílem Františka Maxmiliána Kaňky, který pro Trauttmansdorfy upravoval zámecké interiéry. Plátna na stěnách jsou mladší, ale přesto sem byla osazena za života posledního litomyšlského Trauttmansdorfa Václava Františka. Trauttmansdorfové byli velcí milovníci koní a František Václav byl dokonce správcem císařského hřebčince v Kladrubech. Šestnácti obrazy s tématikou koní si nechal vyzdobit i jídelnu, přičemž dvě z pláten zachycují události, které hrabě sám prožil. Roku 1734 se nedaleko Kladrub protrhl místní rybník a voda zaplavila i samotný hřebčín. Druhá zachycená událost se pak váže k roku 1731, kdy bylo bleskem zabito stádo 20 klisen. Ostatní obrazy představují žánrové výjevy s tématikou jezdeckých škol, projížďky, senoseče etc. Většina obrazů byla pravděpodobně namalována dvorní malířem Trauttmansdorfů Martinem Muckenbrunnerem.

Není bez zajímavosti, že v dubnu 1994 v těchto prostorách pobývalo sedm evropských prezidentů, kteří se do Litomyšle sjeli na pozvání Václava Havla