Od konce 17. a zejména na počátku 18. století zasáhla Evropu vlna okouzlení Orientem - Čínou a Japonskem. Šlechtická sídla začala být naplňována čínským porcelánem nebo japonským, černým, lakovým nábytkem. Dovážely se nejrůznější šperkovnice, kabinety vykládané slonovinou a perletí. Orientální nábytek a umělecké předměty však byly příliš drahé a proto v Nizozemí a v Anglii začaly vznikat dílny, které dovedly orientální způsob výzdoby dokonale napodobit. Podobné evropské napodobeniny lakového nábytku se zde nalézají hned dvě. Malované skříňka v rohu místnosti a druhá, malá toaleta vykládaná perletí. Anglický původ má i šest tisků s žánrovými scénami Japonek, které pijí čaj, hrají na loutnu etc.

Evropany uchvacovala i tajuplná témata výzdoby, kterým nerozuměli, a která jim připadala exotická. Takovým příkladem je i nástěnný koberec utkaný z hedvábí a domalovaný tuší (tzv. Kche´s), na němž je zobrazena představa taoistického ráje, který symbolizují Hory dlouhověkosti (Šuo Šan). Nalézáme zde kromě různých božstev i bájná zvířata, která sama nesou skrytou symboliku (třínohá žába, fénix, jestřáb). Z čínské mytologie těží i dvě protějškové scény zachycující bájné hrdiny.

Plátno s motivem evropského přístavu jen dokresluje celkovou atmosféru orientálního salonu. Do takovýchto italských přístav připlouvaly lodě naložené drahocenným orientálním zbožím, nábytkem, hedvábnými látkami, kořením a porcelánem, jehož tajemství výroby nemohli v Evropě dlouho odhalit.