Popis a historie komplexu
Svatá Hora
Svatá Hora je
významný
barokní areál a poutní
místo na vrchu (586
m) u Příbrami. Areál Svaté Hory
tvoří
obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 x 72 m se
čtyřmi
kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké
kamenné terase
stojí původně gotický kostel Panny Marie,
přestavěný a rozšířený v
letech
1648–1673 za účasti architekta
C. Luraga. K severnímu křídlu ambitů
přiléhá klášter a od
severozápadního rohu komplexu vedou do
Příbrami
kryté schody.
Pramen v blízkosti
poutního kostela
naznačuje, že místo bylo cílem poutí
velmi
dávno. Roku 1348 daroval
Karel IV. Příbram pražskému arcibiskupovi
Arnoštovi z Pardubic, který zde prý
často
pobýval. S tím patrně
souvisí stavba původního kostelíka i
soška,
která byla v kapli jeho hradu v Příbrami. Když
byl hrad
1574
zbořen, dostala se do měšťanských rukou. Za
Třicetileté války byla Příbram silně
zpustošena a po roce 1620
se v Příbrami usadili jezuité, kteří
sošku
přenesli na Svatou Horu. Od roku 1648 byl poutní
areál
velkoryse přestavěn pod vedením C. Luraga a protože byl
cílem velkých poutí, byl různě
přestavován
a upravován až
do 20. století. V roce 1732 byla Svatá Hora
místem
velké barokní slavnosti, když byla
poutní socha
Panny Marie Svatohorské slavnostně
korunována.Císař Josef II. sice pouti
zakázal,
zákaz se však nepodařilo prosadit a koncem 19.
století zde bývalo o hlavní
poutní
slavnosti 7. července 20 až 25 tisíc poutníků.
Roku 1861 byl areál předán Redemptoristům,
kteří zde s výjimkou let 1950-1990
působí dodnes.