Popis a historie komplexu Svatá Hora

    Svatá Hora je významný barokní areál a poutní místo na vrchu (586 m) u Příbrami. Areál Svaté Hory tvoří obdélný komplex ambitů o rozměrech 80 x 72 m se čtyřmi kaplemi v rozích, uvnitř na vysoké kamenné terase
stojí původně gotický kostel Panny Marie, přestavěný a rozšířený v letech 1648–1673 za účasti architekta
C. Luraga. K severnímu křídlu ambitů přiléhá klášter a od severozápadního rohu komplexu vedou do Příbrami
kryté schody.

    Pramen v blízkosti poutního kostela naznačuje, že místo bylo cílem poutí velmi dávno. Roku 1348 daroval
Karel IV. Příbram pražskému arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic, který zde prý často pobýval. S tím patrně
souvisí stavba původního kostelíka i soška, která byla v kapli jeho hradu v Příbrami. Když byl hrad 1574
zbořen, dostala se do měšťanských rukou. Za Třicetileté války byla Příbram silně zpustošena a po roce 1620
se v Příbrami usadili jezuité, kteří sošku přenesli na Svatou Horu. Od roku 1648 byl poutní areál velkoryse přestavěn pod vedením C. Luraga a protože byl cílem velkých poutí, byl různě přestavován a upravován až
do 20. století. V roce 1732 byla Svatá Hora místem velké barokní slavnosti, když byla poutní socha
Panny Marie Svatohorské slavnostně korunována.Císař Josef II. sice pouti zakázal, zákaz se však nepodařilo prosadit a koncem 19. století zde bývalo o hlavní poutní slavnosti 7. července 20 až 25 tisíc poutníků.
Roku 1861 byl areál předán Redemptoristům, kteří zde s výjimkou let 1950-1990 působí dodnes.