Stručná historie pramenů
Františkův pramen
Františkův pramen – symbol města, pramen, který psal historii Františkových Lázní již v době o 800 let dříve, než byly Františkovy Lázně založeny. Jeho doložená historie sahá až do středověku, kdy byl nosičkami nošen do Chebu jako stolní voda. Sled událostí, které vedly k založení Františkových Lázní, začíná koncem 16. století, kdy chebští lékaři objevili léčivé účinky Chebské kyselky (později Slatinné kyselky). Pramen tak získal po celé Evropě pověst nejléčivějšího pramene a byl exportován v keramických lahvích do většiny větších měst. Současná stavba, která nad Františkovým pramenem stojí, měla řadu předchůdců. První stavbou nad pramenem byl drobný dřevěný altán postaven v roce 1789. Tato stavba byla o pár let později nahrazena oktogonálním pavilonem s kopulí dle návrhu inženýra Rothhesela. V roce 1832 byl na podkladě plánu Josefa Eshe z roku 1831 postaven objekt, který stojí nad pramenem dodnes. Jedná se o klasicistní stavbu kruhového půdorysu vycházející z antických chrámových tradic. Stavba je tvořena dvanácti sloupy s dórskými hlavicemi vynášející hledí. Takto postavená konstrukce je zakryta nízkou kopulovitou střechou. Prostor mezi sloupy je vyplněn pravoúhlými, rastrovanými okny. Bezesporu se jedná o jeden z největších symbolů Františkových Lázní.
Luisin pramen
Druhým nejstarším pramenem Františkových Lázní je Luisin pramen, který byl nalezen krátce po založení města. Historie pramenu je poměrně složitější. Pramen vyvěral na pozemku Johanna Bőhma, který měl přezdívku Setník. Podle této přezdívky se říkalo také prameni. Město Cheb mělo zájem pozemek spolu s pramenem zakoupit. Cena byla ovšem nasazena tak vysoko, že se koupi nepodařilo uskutečnit. Stalo se tak až v roce 1806. Pramen byl důkladněji zachycen a se svolením Jeho Veličenstva Františka I. pojmenován po císařovně Luise. Pavilon nacházející se nad vývěrem pramene, je nejstarší a nejzajímavější pavilónová stavba ve městě. Se svojí architekturou se jedná o jednu z nejkrásnějších lázeňských staveb Františkových Lázní. Nad pramenem nebyla dlouhou dobu postavena žádná stavba. V roce 1819 bylo z bezpečnostních důvodů postaveno kolem vývěru pramene kovové zábradlí. Až v letech 1826 – 1827 byl nad pramenem postaven empírový pavilon, který se nad pramenem nachází ve své původní podobě až do současnosti. Návrh, podle kterého byl pavilon postaven, vypracoval inženýr Wenzel St?hr. Stavba má podobu centrály nad elipsovitým půdorysem. Konstrukce je tvořena otevřenými arkádami s pilastry nesoucími římsu. Okenní výplně jsou členěny oblíbeným empírovým motivem slunce.
Nový pramen
Objevení Nového pramene bylo v roce 1877 stručně popsáno Vincencem Prőklem v publikaci Cheb a Chebsko. „V listopadu 1849 zpozoroval lázeňský inspektor při těžbě slatiny pro Chebské městské lázně ve vzdálenosti 29 sáhů od Františkova pramene v hloubce 10 stop hlučně se prodírající pramen minerální vody a informoval o tom lázeňského ředitele. Ten podnítil u chebského občanského výboru rozhodnutí o jeho zachycení a analýze. Lékařská fakulta v Praze uznala pramen jako samostatný. “ Nový pramen se stal součástí lázeňského středu. Po svém objevení byl zakryt pavilónem na osmi usazených sloupech. V současné době nad ním stojí funkcionalistický, prosklený pavilónek.
Dvorana Glauberových pramenů
Krátce po válce v roce 1919 začala nová kapitola pramenů v dějinách Františkových Lázní. Městská rada se snažila o oživení návštěvnosti a hledala možnosti rozšíření léčebných indikací. Z podnětu prvního lázeňského inspektora Knetta byly provedeny první zkušební vrty s cílem nalézt hlouběji položené prameny s vysokým obsahem oxidu uhličitého k rozšíření koupelové kapacity lázní. Již první vrty byly úspěšné. V hloubce 92 metrů byl nalezen pramen, jehož obsah Glauberovy soli vysoko převyšoval podobné známé prameny. Jednalo se o pramen s názvem Glauber IV. Ve stejných místech byly objeveny také další dva prameny, pramen Glauber III a pramen Kostelní. Objevy těchto pramenů posunuly možnosti Františkových Lázní opět dopředu. S tímto objevem byla spojena i následná architektonická činnost. Stavěly se pavilony a dvorany. Největší stavbou se pak stala stavba dvorany Glauberových pramenů. Již po objevení těchto tří pramenů bylo jejich okolí upraveno a doplněno o malý pavilón ve švýcarském stylu. Význam pramenů si však žádal krytou dvoranu. 8. listopadu 1928 bylo rozhodnuto, že stavba bude realizována podle návrhu františkolázeňského stavitele Ernsta Engelhardta. Stavba byla koncipována jako přízemní budova s dominantním proskleným tamburem završeným kopulí, který osvětluje interiér pitné haly. Budova má tři hlavní průčelí řešená stejným způsobem. Dominují jim středové rizality se sloupovým portikem zakončeným nízkým štítem, tvořící reprezentativní vstup. Dvorana je slohově velice zajímavou stavbou dokreslující klasicistní charakter lázeňské architektury. Interiér budovy má téměř duchovní rozměr.
Zdroje literatury k těmto informacím jsou podrobně uvedeny v Diplomové práci, která je poskytnuta ke stažení ve formátu pdf.