Jedná se o techniku 18. století. Pro tisk ilustrací i map se používala další tiskařská technika - mědirytina. Kresba byla vyhloubena v mědi. Jde proto o techniku tisk z hloubky, kde barva je vetřena do rytých prohlubenin mědi, z povrchu se stírá a při otisku se přenáší z vyrytých čar na papír při velkém tlaku. Mědirytiny musely být tištěny odděleně od textu, jenž měl vystouplý reliéf. V jednom tisku nebylo možno použít součastně tisk z výšky a tisk z hloubky. Mědirytiny proto tvořily samostatné obrazové přílohy textových děl a byly použity při tisku map. Dnes se mědirytiny používají pouze jako umělecké grafické techniky, v průmyslové polygrafii se z originálu mědirytin netiskne. Otisky původních mědirytin se stále reprodukují a tisknou moderními tiskovými technikami.
Měkkou měď bylo možno nahradit tvrdšími kovy, které se sice hůře zpracovávaly, ale byly využity na větší počet otisků. Například ocelorytu se používá ještě dnes pro tisk náročných dopisních papírů a cenin. Díky kvalitnějším výsledům bylo možno dosáhnout mědirytinou zhotovení map i obrazů. Vydání mapy bylo v té době velmi časově náročné, neboť vyrytí složitějšího mapového listu topografické mapy trvalo až 3 roky. Mědirytina se používala k tisku technických map velkým měřítkem [1, 2, 4, 7].
Od vynálezu knihtisku uplynulo více než 350 let - než byly uplatněny nové poznatky chemie a fyziky, aby došlo k zjednodušení přípravy tiskové formy pro kresbu mapy. Objevilo se několik technologií. Rytí tedy bylo nahrazeno leptáním. Aplikovalo se jak pro tisk z výšky, tak pro tisk z hloubky. Základem procesu bylo nanesení ochranné vrstvy na ty části budoucí kovové tiskové desky, které neměly být vyhloubeny leptáním. Nutno tedy bylo - pro tisk z výšky ochránit vlastní kresbu, pro tisk z hloubky bylo naopak nutné nechat kresbu leptání přístupnou. Leptuvzdornou ochrannou vrstvu tvořily pryskyřice, vosk, asfalt a jiné látky. Používáno bylo desek měděných nebo zinkových. Nejdůležitější a významnou technologií, byla litografie (kamenotisk), která se zařazuje do tisku z plochy [1, 7].